Huculský kůň je celoročně chován v přírodě, max. pod přístřešky proti povětrnostní nepohodě. Huculský kůň patří mezi primitivní malá horská plemena koní, vyšlechtěná z tarpana Své jméno získal od nevelké skupiny slovanského obyvatelstva příbuzného Ukrajincům a ovlivněného přílivy jiných národů, která žila ve východní části Karpat (přestože původním teritoriem huculských koní byla oblast celého karpatského oblouku).
Huculský kůň se vyznačuje vytrvalostí, nenáročností, otužilostí a dlouhověkostí. Charakterově bývá označován za psychicky vyrovnaného, učenlivého a pracovitého, vyznačuje se výbornou pamětí. Díky své klidné a vyrovnané povaze se hodí především k rekreačnímu ježdění, výcviku jízdy a hipoterapii.
Jeho hmotnost se pohybuje mezi 350 – 450 kg, další rozměry:
| Míra | klisny | hřebci |
| KVH: | 134-142 cm | 136-144 cm |
| Obvod holeně: | 17,5-19,5 cm | 18,2-20,2 cm |
| Obvod hrudi: | 160-180 cm | 165-185 cm |
Nejčastější zbarvení je celoplášťový hnědák spíše tmavšího odstínu s temným úhořím pruhem na hřbetě, pak ryzák a plavák. V chovu se upřednostňuje barva šedá (myší), která byla typická pro divoce žijící tarpany, ovšem ta se v současnosti vyskytuje velmi vzácně. V některých oblastech se můžete setkat i se strakáči, ale ti se nepovažují za čistokrevné (pro chov jsou bílé odznaky nežádoucí).
Pro svoji neobyčejnou výkonnost, houževnatost a schopnost pohybovat se v neschůdném terénu byli huculští koně v minulosti využíváni jako tažní koně a pro armádní účely, především v době 1. světové války. Po válce, v souvislosti s nástupem techniky, byl jejich počet značně snížen a byli využíváni pro práci v lese. Často docházelo ke snahám plemeno „vylepšit“ křížením s haflingy, fjordy a noriky, aby výsledkem byl kůň silný a dostatečně obratný pro přibližování dřeva a další náročné práce v lesích.V 70. letech byla populace huculských koní tak nízká, že hrozil jejich zánik a plemeno bylo proto zařazeno mezi světově chráněný genetický zdroj v rámci FAO a UNESCO.
V současné době je chován v České republice, Polsku, Rumunsku, Maďarsku, Slovensku, Německu a Rakousku. V rámci ČR existuje dotační program na ochranu genetických zdrojů huculský kůň. V současnosti je chováno na území ČR cca 150 klisen čistokrevných a dalších 500 v různém stupni přimísení jiných genů než je huculský kůň. Jeho chovem se zabývá kolem 70 chovatelů, mezi větší chovatele patří kromě farmy Košovka: Aster Hucul Club Praha, farma Hucul Vítkovice – Janova Hora, farma Ypsilon -Cunkov u Jistebnice a p. Zdeněk Peter – Zakšín – Dubová Hora.
V Čechách zastupuje zájmy chovatelů huculského koně ACHHK (Asociace chovatelů huculského koně, zal. 1997) se sídlem v Pardubicích, která řídí chovatelský program, zajišťuje výkonnostní zkoušky a spravuje plemennou knihu. Další organizací je Asociace chovatelů koní se sídlem v Písku, v mezinárodní měřítku pak HIF (Hucul International Federation) se sídlem ve Vídni.
V chovu se rozlišují čtyři hlavní linie, tj. potomci hřebců Hroby, Goral, Oušor a Gurgul. Méně rozšířené jsou linie Pietrosu a Prislop. Na naší farmě jsou chováni tři plemenní hřebci: Gurgul janovský, Hroby VI a Goral Pedro.